Alexandreis
Poslúchaj mne, tuto sada,
toť jest moje prvnie rada:
Jměj dvór svój po kněžský vnadě,
své šlechtice jměj v svéj radě;
chovaj sě obojetníkóv,
hospodnie čsti proradníkóv!
Ti toho jsú obyčeje:
oko se jich veždy směje,
jazyk jmají vniž meč v sobě,
jenž seče straně na obě.
Z chlapieho řáda nikoli
i jednoho v čest nevoli;
nebo chlap, když jest povýšen,
nesnadně bude utišen:
zlé kolo najviece skřípá,
malý had najviece sípá
a chlápě najviece chlípá.
Aspis slove hádek jeden,
ten jest tak velmi nezbeden,
jakž nedbá i jedněch kúzel,
hlavu stáhne jako uzel;
když kto kúzly chce jej jieti,
nemóže ničše prospěti;
jedno ucho k zemi stulí
a druhé chvostem zatulí.
A takéž chlap, když bude vyší,
dobřě slyšě, však neslyší.
Kteříž potok voden bude,
ten se vždy viece zabude,
než která hluboká řek,
ježto široce vyťéká.
Takéž chlap, když obohatie,
když sedí, dani neplatě
dobře znav, však nepozná tě.
Avšak ktož jmá dobré nravy,
kto-liž jest své viery pravý,
nebo ač i pokolenie
některý zbožného nenie,
však jsú dóstojni čstnosti,
když dbajú o múdrosti:
neb najvěčšie šlechta tu je,
kdež smysl nravy okrašlije.